BANÁT
Po více jak 10 letech Dakoti uspořádali zahraniční expedici. Díky Honzovi a Štěpánovi prožili starší členi oddílu spolu s Chippewou nezapomenutelný týden v rumuském Banátu. Zážitků máme nespočet, těžko něco na pár řádcích vyzdvihovat. Tamní obyvatelé a jejich srdce na dlani, neuvěřitelné historky, způsob života, který známe už jen z vyprávění od prababiček a starých filmů. Jejich malebné vesničky obklopené neposkvrněnou přírodní krásou, drsná práce na poli a vůbec život v české enklávě.
Mohutné hory a horské jezero, výhled na hvězdy i hřmění bouře, pot i námaha. K tomu bezvadný a hned oblíbený průvodce Lojza.
MŠE V GERNÍKU
V neděli v jedenáct hodin jsme se šli podívat na mši v Gerníku. Ženy si sedaly v kostele na lavice a muži si sedali nahoře na ochoz.
Ženy na sobě měly vzorované kabátky a stejně dělané dlouhé sukně, také měly na hlavě šátky. Vypadaly jako babičky z pohádek. Muži na sobě měli černá saka a černé kalhoty. A hádejte, kam šli muži po mši. Na pivo! Místní pivo se jmenuje Ursus.
Během mše lidé zpívali, někdy v průběhu mše začal obcházet kluk s kasičkou se žádostí o dobrovolné příspěvky, bohužel nikdo z nás neměl ani lei. Bylo mi to trochu líto, ale třeba jim přispějeme příště.
VÝHLEDY Z MUNTELE MIC
Výprava do Banátu začala v pátek cestou busem,ve kterém jsme se vůbec nevyspali.
Pokračovalo to přes Gerník až do Rovenska a z Rovenska do Eibentálu. V každé vesnici jsme si všechno hezké zkusili.
Po Eibentálu jsme jeli do hor, spali jsme ve stanu a vylezli na Muntele Mic, byla to neskutečná výška. A ty výhledy! Rozhodně to stálo za to. Když jsme se dokochali, došli jsme do základního tábora, udělali si oběd, uklidili stany, sešli do busu a vydali se domů. Všichni byli tak unavení, že cestu zpátky skoro celou prospali.
Anička
VÝPRAVA DO CHROMOVÉHO DOLU
Cílem výpravy bylo najít s klukama kešku v chromovém dolu. Bylo to super, protože jsme nevěděli, kam máme přesně jít.
Maty Šmída šel první a určoval směr. Došli jsme k první štole, ta byla celá zatopená (teď si nejsem jistý, zda byla zatopená 1. nebo 2. štola). V původním plánu bylo jít i do té zatopené štoly, ale nešli jsme.
Druhá byla v pohodě, myslel jsem si, že ta štola bude jako nějaké bludiště, ale nebyla. Byly to jen takové dvě díry ve skále, na zemi byli kusy chromu, které jsem si odnesl domů. Teď se vyjímají v mojí sbírce šutrů.
Mates
ZELENÁ KRAJINA POKRYTÁ SNĚHEM
V Banátu bylo překrásně, i když se na to první dva dny počasí netvářilo. Malebné vesničky, strhující zpěv babiček v kostele, domácí sýr a mléko, a samozřejmě všechno do kopce.
Za to se nám však pokaždé naskytl úžasný výhled, nejhezčí byl z nejvyšší hory. Zelená a místy sněhem pokrytá krajina se zurčícími horskými potůčky. Nejkrásnější byl ale ten nebeský pocit.
Majda
Jakožto místní rodák nám poradil cestu, na jejíž využití po minulém pokusu jsem chtěl Zdarina přemluvit. Vyšli jsme snad asi v 10 lidech a vyrazili přes potok po louce nahoru a po chvilce jsme zašli do lesa. Cesta byla hezká a při západu slunce jsme došli až k první ze dvou místních (obou nefunčkních) štol. Bohužel však byla zatopená, došli jsme tedy až k druhé štole, kde měla být na konci keška. U vstupu nás překvapil dokonce malý štír. Po nalezení kešky a prozkoumání štoly (chodby měly dohromady max. 30m) jsme došli stejnou cestou dolů do vesnice na kofolu "K medvědovi".
Matěj Č. |
bylo to nezapomenutelné
Autor: Tomek Datum: 08.06.2022
Myslím, že i z řádek je vidět, že to bylo parádní dobrodružství. Aspoň trochu jsme nahlédli pod pokličku Banátu a stálo to za to. Všem, co napsali prima řádky, moc díky, čiší z toho, že se jim expedice líbila:) Díky |
