Fotoreport č. 17 a článek o Hořcové výzvě od Petry BUBU jsou na webu :)
Vanová story - aneb, když je člověk nepoučitelný
Napsal: Petra BUBU, Datum: 22.04.2025
Letos se účastním Hořcové výzvy již podruhé co by hráč a se synem se předháníme ve splňování úkolů. V kalendáři mám značky za splněné otužování, rozcvičky, vegetarianské dny. Po městě jsem nachodila spousty kilometrů, než přešla 50 přechodů, objevovala ulice podle abecedy. Skákala, stála na pařezu, než došlo na úkol Třikrát jinde.
První noc jsem si ustlala pod stolem, nic moc, tvrdá zem, malý prostor, ale pro body se to dá vydržet.
Pro druhé přespání jsem si vybrala šatnu a udělala si ležení pod šaty v menším výklenku. A světe div se, tak báječně jsem se už dlouho nevyspala, Asi uzavřený prostor a tma. Probudila se až v 8:20 s myšlenkou, že některé úkoly jsou i příjemné. A začala přemýšlet, kam půjdu poslední noc, když jsem narazila na zahradní plechovou vanu.Tu jsem omyla, dotáhla na terasu a vytvořila pelíšek.
Ovšem, já to mám se spaním venku dost divoké. Už při první výzvě, kdy jsme se synem spali na louce u lesa, jsem dokázala svou historkou o dokonalém sluchu a absolutní absenci spánku pobavit nejednoho Tomíka.
Člověk je nepoučitelný. S kamarádkou jsem loni vyrazila na Stezku Českem a museli jsme přespat venku. I když jsme byly v přístřešku, kam jsme postavily i stan, tak jsme nespaly ani jedna. Zkrátka zvuky nočního lesa ve mě probouzí pravěký instinkt, sluch mám jak noční sova, a hlava se rozhodne vše analyzovat a ne spát. HRŮZA!
Po těchto zážitcích si říkám, o co jde, bydlíme ve městě, budu na terase, manžel spí v domě.
Začalo to báječně. Zalezu si a koukám na hvězdy. Nádhera. Pofukoval příjemný větřík, prostě idyla. Doufám, že brzo usnu, ráno jdu totiž do práce. Jenže vana je fajn na koupání, ale ne na spaní. To zjistíte záhy, když se chcete otočit na bok. Také mi začalo být pěkné vedro, jak jsem pod sebe dala několik vrstev, aby mi nebyla zima.Ha ha. Pod stolem či v šatné pěkně vystrčíte nohu a je to, ale zkuste to z vany s vysokým bokem. Tak jsem ji nakonec přehodila přes bok, ale ani to nebyla dobrá strategie, po chvilce mě celá brněla tak, jako kdybych ji strčila mezi mravence.
A zvuky? Nic, TICHO, sem tam zaštěkal pes, město se uložilo k spánku, tak proč ne proboha já?! Meditace, jógové dýchání, nic nepomohlo, hlava si jela ve svém pravěkém módu a analyzovala podezřelé ticho. DĚS! Nad ránem mě probrali zpěvní ptáci. Za jiných okolností možná úleva, ale já jdu do práce, to bude teda výkon.
Nevím, jak zvládnu ten přespávací úkol? Poprosím , zda by nešla nějaká hromadná přespávačka. I pračlověk Janeček věděl, že v tlupě je síla a po objevení jeskyně už z ní nikdy v noci nevylezl.
Všem, co se pouští Hořcové výzvy přeji pevné odhodlání a výdrž.
S úsměvem jde totiž vše líp
Petra alias BUBU
PS: Pokud máte někdo radu sem s ní. Ty hvězdy byly nádherné :-)
