PRVNÍ JARNÍ: Ohlédnutí za Nováčkovskou zkouškou
Nováčkovská zkouška, První jarní, trošku nervozita, ale zároveň vidina toho, že se nováček konečně stane Dakotou a bude si moci s ostatními Dakoty konečně potřást rukou tzv. podakotsku. Ohlédnutí za Nováčkovskou zkouškou i samotnou První jarní pro nás sepsali čerství Dakoti Péťa s Máťou a ostřílený Dakota Darek, který už pár Prvních jarní zažil a stále ho akce řádně dojímá :).
Chcete vidět fotky? Klikněte sem! (Na fotky se dostanete také klasicky přes naši fotogalerii - odkaz nahoře na stránce.)
Jak u nás probíhal poslední týden před „První jarní“, kdy se z nás nováčků stali Dakoti? Na procházce s naším psím parťákem Knedlíkem okolo Ronova jsme si společně s mamkou prozpěvovali „Mezi horami". Každý večer jsme s taťkou zasedli do obýváku a cvičili ambulanťák, dračí smyčku, škoťák a jiné typy uzlů – dokonce i taťka se někdy zamotal :). Babičce i dědovi jsme vysvětlili, jak vypadá znak woodcraftu, a ukázali jim, jak umíme hrát lakros. Na zkoušku jsme tudíž jeli „nabušení“ a jen malinko se báli a mnohem víc se těšili :)
Péťa a Máťa
Naše výprava začala na vlakovém nádraží Střelnice, kde se sešla většina oddílu. Moc dlouho jsme se ve vlaku ale neohřáli, v Boru jsme z něj vyskákali a přivítali se se Zdárou, Matesem a Kiki. Míšu jsme ještě vyzvedli u lesního hřbitova a už jsme se mohli vydat vstříc společným zážitkům. První z nich jsme prožili hned o pár minut později nedaleko vyhlídky Jelení skok. Na dětském hřišti jsme si zahráli silovou gamesu – soutěž to nebyla, protože každý, kdo se zúčastnil, je fakt borec ;). Nešlo o to překonat jiné Dakoty, ale sám sebe. To vám bylo siláků, kteří se udrželi ve visu na hrazdě tak dlouho, dokud jsme je skoro nesundávali dolů násilím :). Necelé dvě minuty vydržela třeba Adélka nebo Vašek 👏.
Cestou do Jezerní kotliny jsme hráli plno her. Například schovku podél cesty, při které jsme se museli schovat co nejblíže u cesty tak, aby nás vedoucí nenašel. Mám sice zrak jako ostříž, i tak mi ale pár Dakotů proklouzlo a získalo nejeden bod :).
Po cestě do Kotliny se k nám ještě přidala naše nová posila – Tom Dušek, který s námi pojede na letošní tábor. Letití Dakoti si Toma pamatují ze společných táborů a akcí s Chippewou.
Po příchodu do Jezerní kotliny jsme se šli hned vykoupat, takové teplo a dusno, jako bylo dnes, jsme snad nikdy na První jarní nezažili, nejspíš to bude tím, že jsme letos zažili už skoro První letní :). Honza Hošek přeplaval s trochou Tomkovy pomoci celý rybník. Když o tom tak přemýšlím, kotlina se sice jmenuje Jezerní, ale na místě je vybudovaný rybníček. Nebo je to snad jezero? Kdo z vás to zjistí, má na táboře povolené jedno potoční koupání navíc :).
Taky Píťa se předvedl a ukázal nám, jak se skáčou šipky, Lejsí nám předvedl krásná salta pozadu. Koupání a cachtání jsme si všichni náramně užili :). Příští rok musíme do seznamu "co s sebou" rozhodně připsat plavky :).
Poté nastala hodina H – přijímání nováčků. Všichni nováčci splnili Nováčkovskou zkoušku úspěšně, tudíž se všech šest nováčků stalo Dakoty. Gratuluji, Honzíku, Péťo, Máťo, Matouši, Honzo a Ondro, doufám, že s námi v oddíle budete ještě dlouhá léta :).
Po přijímání si Dakoti šli zahrát papkoulovou bitvu. Nováčci si mezitím napsali dopis pro své budoucí JÁ. Dopis, který jsme zapečetili do krabičky. Tuto krabičku Dakota obdrží, až mu bude 18 let, nebo pokud opustí oddíl. Takovou krabičku dostal tento rok při loučení s Dakoty například Kuba Novák, který svůj dopis psal před šesti lety.
Posbírali jsme odpadky, zabalili si batohy a vydali se přes Radvanec do Sloupu. Cestou na autobus jsme se museli zastavit na vynikající točenou zmrzlinu u Studničků. A ta teda byla. Mňam!
Zase větší Dakoti
Autor: Tomek Datum: 22.06.2020
Nahoru dolů, tak to máme každý, a Dakoti nejsou výjimkou. Občas je smutno, když Dakoti odejdou z oddílu, ale pak zase přijde den, kdy vidíme radost nováčků-Dakotů, když si s námi podají poprvé ruku tak, jak se sluší a patří:) I díky nim jsou nyní Dakoti zase o fous větší, než nedávno. A my už jsme zvědaví, jakých 5-6 nováčků v září dorazí;) |